Žofie Zejdová

 Krásný den milí přátelé - nedávno vyšel na stránkách našeho literárního klubu rozhovor se  spisovatelkou Žofií Zejdovou - tedy se mnou - máte-li zájem můžete se podívat:                                                                           Na slovíčko s... :: literatinawebujedemedal A taky malá ukázka z připravované knihy: Traktůrek Tibík - tajemství noční Prahy Traktůrek Tibík a rytíře Piškytle    V jenom krásném městě, které je od pradávna městem královským, v Praze bydlel v bytě chlapec Tibor. Bydlel tam se svou maminkou, tatínkem a starším bratrem Jaromírem. Měl spoustu krásných hraček a taky překrásný traktůrek s vlečkou. Traktůrek byl zeleno-žlutý s Tiborek si s ním hrál moc rád. Vždycky, než šel spát, tak ho pěkně uložil k ostatním hračkám. Stalo se však jednu, že na t...

 

 

  Co mi vypráv ěl mnich aneb duše v kámen zakletá Žofie Zejdová      Je to několik let zpátky, co jsem se ocitla v čtyři sta let staré kryptě zaniklého dominikánského  kláštera.  Řád bratří kazatelů jako žebravý založil v roce 1215 kněz Domingo de Guzmán – sv. Dominik. Zhruba o deset let později přišli dominikáni i do českých zemí.      Stojím tiše a s posvátnou úctou prohlížím kryptu a poslouchám výklad průvodce, když tu můj zrak padne na jeden malý uvolněný kamínek. Hlavou mi bleskne „vezmi si ho“ a vzápětí „blázníš, přece tady nebudeš krást.“ Kámen mě přitahoval jakousi zvláštní silou, rozhodla jsem se alespoň pohladit si ho. Jenže sotva na něj sáhnu, tak někde daleko v hlavě slyším hlas: „vezmi mě prosím do dlaní, něco ti povím.“ Marně se začnu rozhlížet a hledat někoho, kdo na mne šeptá, až mi padne zrak na kámen. Je trochu uvolněný a není problém ho vzít a ukrýt v dlani. Srdce mi buší, ale n...

  Velká radost k středečnímu svátku Žofky - přišla objednávka na nákup mých knih - U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou a Synové slunce - z Národního muzea v Praze. Sdělená radost dvojnásobná radost.

  Sedím, dívám se Žofie Zejdová   Sedím, dívám se do prázdna, oči bolí. Srdce? Tluče….   jen málo.   Sedím, dívám se nazpátek. Co se to stalo?   Sedím, dívám se vidím pochybnosti navrtávají naši lásku.   Sedím, dívám se zbyl z „Ní“ jen cedník.   Sedím, dívám se vidím slzy vyplavily vše co zbylo.   Sedím, dívám se čekám, čekám na kufr s kterým přijdeš. Sedím, dívám se doufám, že ho otevřeš se slovy „chytil jsem ji, ještě nebyla daleko“      

 Křest knihy Synové slunce na Dni dětí v mém milém Šenově. Ivo Kroček - hudba, Jarek Bednář - grafická úprava, Toníček a Štěpánek - společný křest