Žofie Zejdová

   Jasmína stála na balkóně a pozorovala úplněk. Byla na zámeckém plese a ve svých romantických fialových šatech si připadala jako opravdová šlechtična. Jen nějaký ten rytíř ji chyběl. Ne, že by jich byl na zdejším plese nedostatek, ale jednomu koukaly z bot příšerné ponožky, další byl spíše podobný pirátovi než šlechtici a zkrátka žádný ji opravdu nepadl do oka. Zasněně koukala na měsíc a ani si nevšimla, že někdo ze zahrady hodil na balkón provazový žebřík, který širokými skobami zahákl za zábradlí. Jasmína poslouchala něžné tóny, které hrou na dobový nástroj mandoru „vyluzovali“ tři hudebníci a málem vykřikla hrůzou, když se vedle ní naráz zjevil muž. Oblečen byl v naprosto dokonalém zeleném svrchníku zdobeném výšivkou, s nohavicemi podšitými koženou podrážkou a vypadal přesně tak, jako by vystoupil z portrétu v hodovní síni Víšovského zámku, kde se ples konal. Muž se obřadně uklonil a mlčky vyzval Jasmínu k tanci. Po pravdě řečeno Jasmína moc tančit neuměla a do...

     Hraběnka Ronenbergová seděla ve svém houpacím křesle a po pravdě tak trochu pospávala. Z odpoledního odpočinku ji vyrušila pečovatelka Dana, která už od dveří hlasitě halasila „máte návštěvu, slečna Lucie za vámi přijela.“ Stará paní honem sáhla po hřebenu a zrcátku, které měla vždy po ruce hned na stolečku vedle křesla a usmála se celkem spokojeně na svůj obraz v zrcadle. „No na devadesátiletou stařenu to není vůbec špatné“ řekla si polohlasně. To už ale do dveří vcházela rozesmátá pravnučka Lucie a nebyla sama. Vedle ní nesměle přešlapoval hubený mladík. „To je Karel, bábinko a to je paní hraběnka Lucie Anna Ronenbergová, moje prababička“. „Jdi ty potrhlo, jaká já jsem hraběnka. Prostě Anna mladíku, posaďte se a povězte mi něco o sobě.“ „No jsem Karel, ale to už vlastně víte“ trochu se zakoktal a Lucie mu hned se smíchem skočila do řeči „je to také malíř babičko, kolega z vyššího ročníku.“ „No malíř zdaleka ne, spíš mazal“ ohradil se se smíchem mladík „zatím jen ...