U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou

 U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou



Kniha   „U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou“  je pohádkovým příběhem havířského skřítka Tydlifona, který žije s vílou Květinkou a také jejich přátel vodníka Vrbičky, víly Rákosničky a dalších. Ti všichni spolu s dvěma havíři, Juzkem a Ferdou, prožívají napínavá dobrodružství. Kniha je částečně psána v ryze šenovské  „formě“  místního nářečí , také  děj  se odehrává v šenovských reáliích. Nedílnou součástí knihy jsou půvabné ilustrace pana Františka Procházky. 

Objednat si ji můžete, stejně jako ostatní tituly, zde.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Obrázek
  Co mi vypráv ěl mnich aneb duše v kámen zakletá Žofie Zejdová      Je to několik let zpátky, co jsem se ocitla v čtyři sta let staré kryptě zaniklého dominikánského  kláštera.  Řád bratří kazatelů jako žebravý založil v roce 1215 kněz Domingo de Guzmán – sv. Dominik. Zhruba o deset let později přišli dominikáni i do českých zemí.      Stojím tiše a s posvátnou úctou prohlížím kryptu a poslouchám výklad průvodce, když tu můj zrak padne na jeden malý uvolněný kamínek. Hlavou mi bleskne „vezmi si ho“ a vzápětí „blázníš, přece tady nebudeš krást.“ Kámen mě přitahoval jakousi zvláštní silou, rozhodla jsem se alespoň pohladit si ho. Jenže sotva na něj sáhnu, tak někde daleko v hlavě slyším hlas: „vezmi mě prosím do dlaní, něco ti povím.“ Marně se začnu rozhlížet a hledat někoho, kdo na mne šeptá, až mi padne zrak na kámen. Je trochu uvolněný a není problém ho vzít a ukrýt v dlani. Srdce mi buší, ale n...
Další informace
Obrázek
Včera měla svátek Žofka a tak jednu o mé milované babičce Žofce  Jako krysa   Šenov, místo mého srdce, domov a krajina mých předků. Když mám chvíli čas, tak se ráda procházím známými cestičkami a ob zvláště dnes, za Svatojánské noci, je park tím nejpůvabnějším místem. V nedaleké Staré škole je veselo, tradiční „otevírání sto doly“ rozeznělo country hudbou široké okolí a já se nenápadně „vykradla“ do nedalekého parku. Náš zámecký park kdysi býval opravdu zámecký, bohužel, z celé té krásy zůstala jen budova správce, kde je nyní Základní umělecká škola Viléma Wünsche. Ještě jsou pamětníci, kteří si pamatují, jak se ve sklepení téhle budovy zazdíval vchod do jedné z tajných chodeb, které vedly z Šenovského zámku. V parku mám oblíbený jeden strom, no strom, vlastně už jen torzo kdysi krásného buku červenolistého, který už tady roste více než 274 let. Přijdu k němu, pevně ho obejmu, a on mi začne vyprávět o starých časech, kdy se tudy procházela nejen šlechta ze zá...
Další informace